October 2013

Malé ptáčátko

22. october 2013 at 18:58 | Less |  my world
Takže..Dneska jsem dočetlaa knihu zasvěcená..bože:D pokud si ještě nikdo nepřečetl tak rychle!Nemám slov!Je to ale druhý díl. První je nadpozemská. Mě tyto knihy doslova naplnily nečím nemožným. Knihy se neuvěřitelně dobře čtou a samy o sobě jsou úžasné. Jak jsem si na začátku myslela že druhý díl bude stát za starou belu,pěkně jsem se mílila. Je to úžasné, možná i více než první díl. Ale navazuje to na sebe,takže si to pěkně koukjte přečíst. Můj rekord-2dny:DD tvl.to bylo,nemohla jsem přestat číst.Ještě jsem dočítala ve škole.
Dálee.Tomu neuvěříte!:D Normálně mě na obědě,jak jsem čekala v řadě. S kámoškou nás předběhli tři kluci z vyššího ročníku. A jako že mě je to celkem jedno,neznala jsem je,ale oni přeběhli.Tak co že.Ale pak se obrátili a všichni jeden přes druhého říkali "Jak vám to dneska sluší,ježiši. Dneska vám to FAKT sekne,holky!" Já myslela že padnu. Tak v jednu minutu mi 3 kluci řekli že mi to sekne. Já věděla že to řekli,jen aby sjem se nenaštvali že předběhli.Ale i tak to byl mimořádný pocit:D Věří te mi?Bylo to drsné.
No,ale taky mě dost vytočil jeden malý problém. Já vím že za něho z velké části. Z celé. Můžu já. Ale ona tam prostě byla a celá to schytala. Doufám že mě to přejde a budu se s ní normálně bavit. Jo kdyby něco byla to má učitelka češtiny.
A držte mi zítra palce,teda jestli mě někdy vyvolá k tabuli v matice. Přála bych si aby to byly lehké příklady.Prosím,prosím! Takže doufejte za mne. :)) Už jen 2 dny:DD :-*bye ptáčátka.

Jak to jen napsat..

18. october 2013 at 19:55 | Less |  my opinions
Ihned si pustě tohle,honemm!
Takže,jak jen to napsat? Dneska mám tolik pocitů že bych je neraději napsala tak do 10 článků. Zrovna dneska jsem si připadala tak nějak upuštěně. Taky se vám někdy stává, že najednou cítíte takový smutek?Že něco nemáte, že vám něco chybí. Něco důležitého. Co máte rádi.Ale nevíte co to je. Je to strašná úzskost tam někde v důlku mého srdce,nevím jak to nazvat.Ale je to zvlásštní,to trvá třeba pár sekund jindy jsem tím nakažena skoro celý den.Připadal jsem si jako když sníte bonbón a zůstane vám ten obal,nevíte co s ním udělat. Ale víte že je vám k ničemu že ho musíte vyhodit.Tak přesně jsem se cítila.Byla jsem uprostřed tmy, ze které není cesty zpět. Tam kde nikdy nevysvítne slunce. Úplně sama. Chtělo jse mi brečet,řvát. Chtěla jsem utéct a už se nevrátit. Chtěla jsem udělat tolik věcí. Jen né zůstat tady a teď. Zbavit se toho zákeřného smutku,který ničí celý můj vnitřek.Rozežířá celé me srdce. A věřím že se mu to skoro povedlo.Nevím co to bylo.ale bylo to sakra silné. Vteřiny štestí jakoby se vypařily a zůstaly jen ty negativní,které stratily směr a zůstaly u mě a táhly mě ke dnu. Kde měnechly.Každá sekunda byla moje první důležitá,kterou jsem tak chápala.Chápala tak důležitě,důležitě v tom smyslu že mi zasáhla do života.Ať už z té dobré nebo špatné stránky.Vždy něco znamenala,vždy mě bodla,a já jsem si pak uvědomila chyby.Ty na které jsem nikdy dopustit neměla.A čím více jich bylo tím více jsem se cítila opuštěně a sama,sama ve všem ve všem co se ve mě děje.-(A tohle vše bylo v té jedné blbé sekundě,v té ve které my bylo divně smutno v té,která mi zabrala třištvrtě tohoto odstavce.Cítili jste už někdy tento pocit?Sakra,píšu tu pěkné sračky co?)Tak dále.Ani za nic jsem nemohla přít na to,proč nebo z čeho ten smutek je?Jak ho zastavit..Co dělat aby too přestalo.To hnusné sevření břicha,to svírání a bodání.Smutek,který mě pohltil.Chvílemi jsem věřila že to je jen jeden nepovedený den,jako ty které jsem už zažila.Měla jsem pravdu.Najednou mi světlo vykvetlo na tváři.
Teď tohle..
Ano,zase jsem byla jako květ růže.Šťastná a silná.Plná energie.Bože,jsem jako nějaká houpačka,která se houpe sem a tam neuvěřitelnou rychlostí.. Neuvěřitelné je,že mě to dusí a nedokážu to říct.Až na ten neviný a bezmocný usměv.Mohla bych básnit na koho jsem se vše usmála. Na paní v obchodě. Byla jsem s mamkou a ona byla malá a nedošáhla pro rýži.Myslím že ji mohlo být tak 30. Tak jsem se pro ni natáhla. (Ta z Lídlu je fakt dobrá) a ona se na mě usmála. A já na ní. Obě dvě jsme věděli že to jediné z nás vypadné.Byl to neuvěřitelný pocit,štěstí a zahřátí.Jak když sedíte u rožhaveného topení.Pak mi ten úsměv zůstal až do teď.Když důmám kolik toho jsem dnes prožila.Tolik pocitů jsem nezažila snad..fíha.když mě poprvé kluk políbíl.aww.Ne,spátky.TeĎ to bylo trochu jiné,pomáhat lidem je fakt zvláštní.Probudí to v člověku chtíč udělat to samé a dál a dál.Jako když si vezmete brambůrku a pak nemůžete přestat.Celé zamračené nebe jsem vyjasnila.Teda alepoň pro mé oči. A pak zase ten nádherný podzimní podvečer. Plný barev naplněný až po konečky větviček. Moje nálada se urovnala,díky bohu.
a tohlenc tooo.
O víkendu něco podniknem s Natyy.A strašně se těším na prázdniny,pojedu do Brana a uvidím (ji:) úplněě se těším,snad to výjde. A hlavně su užiju volna,máme totiž prázdniny celý týden.áww:) Uvařím si horkou čokoládu a půjdu do lesa a zbytek nechám ve hvězdách. Taky v pondělí pošlu dopis Ismailovi(Francouz,znám ho přes Interpals,super kámoš,krásný a roztomily=teď si tohle čte,je mu 18.aww),o tom vám někdy něco napíšu v dalším článku.(Na dlouho) A co vy?♥ Zabiju ty moje nálady,už nechci trávit na kolotči,vystupuji a vydavám se na další a ještě těžší trať.S otázkou "Jak dál?" Bye,slečniky:)
(vím že si tohle nikdo nepřečte,komu by se taky chtělo číct,žejo-_-)


Takový to lenošení<33

11. october 2013 at 20:46 | Less |  my opinions
Hned si k tomu pusťte tohle. (instrumental je lepší,než s textem);)
Momentálně sedím doma,a koukám z okna.A taky jsem odepsala jeden e-mailek(jojo,tobě-.-):)Dneska jsem byla zase v lese. Miluji ty barvy a tu vůni. Běžela jsem na své tajné a oblíbené místečko.Kde mě nikdo nevidí a nikdo o něm neví!Poslouchala jsem písničky a ležela jsem na suché a voňavé trávě pokryzé kamením. A po dlouhé době jsem přemýšlela. Nad věcma,které nejsou ani tak důležité,ale pro mě ano. Přemýšela jsem o posledních dnech, které se v mém životě udály. Stalo se toho příliš. A já jsem vevěděla jak se s tím vyrovnat. Ale teď už to vím, ani nevíte jak je ta hoďka či dvě v tom lese prospěšná. Miluji ho.A nějak jsem si oblíbila. Vždycky si představuji jak si tam daleho v nebesích lítám a nikdo mě nevidí. Jsem volná jako pták. Ale tak jak bych chtěla. Uvědomila jsem si že život je takový jaký je, a že to co se stalo se stát mělo. A že mi v něm nikdo nepomůže.Nikdo mi ho nemomůže vyřešit. Je to jako křížovka,na kterou nikdo neví jak ji vyřešit. Život sice není těžký,ale ani lehký. A nebýt me nejlepší kamarádky tak si to nikdy neuvědomím, tak úplně docela.
Musím se se vším tím vypořádat sama,jinak to prostě nejde. A tak jsem se jen procházela,běhala a zase procházela. A všechny problémy jsem někam hodila. Poslouchala jsem hudbu,která duněla v mých uších. Ani tak jsem ji nevnímala spíš jsem poslouchala její rytmus a kráčela tak do listů,které dělaly ty šistivé zvuky. Obloha se začala červenat. Šla jsem domů.
Konečně je pátek,dámy! Překládám si francouzské časopisy a uvažuji co budu dělat o víkendu.Ai si vezmu knížu Jestli zůstanu a budu číct až bůh ví do kdy. Uvařím si teploučký čaj a sednu si s velikým svetrem ke hřejivému topení a budu se dívat na ten velký mlživý smok za okny.Ale taky na tu barevnou krásu ve všech odstínech. Už jen dva týdny a budu mít narozeniny(26.10), a taky budou podzimní prázdniny. Odjiždím do Brna,za tetou.Jedu se odthnout od reality.

Moje blogy.

3. october 2013 at 18:57 | Less |  my world
Tento článek věnuji me drahé blogerce Rai.!Ona me ke článku inspirovala a myslím že si zaslouží být tady i napsaná. Miluji naše e-maily.A jestli máte zájem můžete mi také napsat: ivetak.v@seznam.cz.
Asi jako každá blogerka i já mám blogesrskou minulost. Ano,možná si ještě pamatujete na můj bývalý blog. Byl to takový můj deníček,až na to že jsem se musela dost skrývat. A stejně na něho přišli mi kamarádi a taky mě to časem přeslo,když víte že o vašem blogu ví jedna holka,Míša.Anebo vaše sestra.Je to nepříjemné už se mi špatně psaly články. A proto jsem se "ostěhovala sem" A jsem napsorosto spokojená,mám tento blog moc moc ráda!
Děkuji za návštěvu mého blogu! Doufám že se ti líbí mé články a moje nnázory na svět.
Děkuji za každý komentář či přečtění článku,jsem vděčná za stále čtenáře!
Nečekej že budu psát každý den. Zdroje většina obrázků je z Weheartit.
Mám vás ráda vaše Less♥